Pokud Trump bude aspoň trochu jako Reagan, má Putin po ptákách.

(publikováno na zdroji 

Dnes mi zase bylo vytknuto, že pořád napadám Rusko, že chce válku a že to není pravda. Ale já jsem nic takového nikde nepsal ani neříkal. Já vím, že Putin nechce válčit; nemá na to arzenál ani sílu. Mohl by se ale k vyvolání války rozhodnout v zoufalé situaci, kdyby byl zatlačen do kouta a musel vlastnímu lidu vysvětlovat, proč tento žije v neustálé bídě, když zbytek světa prosperuje a žije na úrovni, o které se Rusku ani nezdá.

Ale jinak Putin válku nechce, tak jak ji nechce nikdo, kdo si uvědomuje, že další válka by se neodehrávala na frontách, ale na kontrolních panelech s červenými tlačítky, což by byl patrně konec civilizace na naší planetě.
Putin chce dosáhnout svého zastrašováním a dlouho mu to vycházelo. Pokud Trump bude aspoň trochu jako Reagan, má Putin po ptákách. Dobrou strategií, přiměřeným tlakem, diplomacií a také „dodávkou informací“ ruské veřejnosti dostane Putina tam, kde je potřeba ho mít. Teď možná ještě Putin Trumpovi blahopřeje, ale to jen díky tomu, že ho Trump konejšil až ho ukonejšil. Dobrá strategie. Brzy se ale Putinovi stáhnou půlky; chvíli bude čekat na „slíbené“ kamarádství Trumpa, to ale nepřijde, tak bude nějakou dobu řinčet zbraněmi, ale nakonec bude muset stáhnout ocas a bude poslouchat. To ho ale doma oslabí tak, že mu půjde po krku vlastní národ, kterému konečně dojde, že za dlouhá desetiletí hladu a bídy nemůže prohnilý západ, ale zločinní bolševičtí vládci od Stalina až po Putina. A když to všechno klapne, Rusko by se pomalu mohlo začít měnit v civilizovanou zemi, která se místo urputné snahy být velmocí, která vládne celé planetě, mohlo stát součástí celosvětové společnosti a ekonomiky.

Zdroj: facebook.com/ottochaloupka

O politické odpovědnosti

(publikováno na zdroji 14. 07. 2012 12:00:26)

 

Lidé se mne často ptají, jestli mne ještě baví být politikem. Já jim odpovídám, že se snažím zůstat obyčejným člověkem, občanem. Snažím se nestat se politikem, funkcionářem. Protože když se z člověka stane politik, přestane vnímat věci tak, jak jsou, přestane rozumět lidem.
Ale pokud zůstávám běžným člověkem, asi nedokážu rozumět politikům, jejich konání, politice. Proto bych se rád zeptal těch, kteří jsou politiky – hlavně vedení strany TOP09 – kdo je to ministr? Kdo má být ministrem? Řeknu vám, jak to vidím já, občan. Podle mne musí ministr splňovat minimálně jednu ze dvou podmínek:

Za A -Musí být opravdovým odborníkem na problematiku, kterou se dané ministerstvo zabývá. Pak může dělat ta správná rozhodnutí, za která následně nese plnou odpovědnost.

Nebo za B– Musí být dokonalým manažerem, který se dokáže obklopit opravdovými odborníky, kteří mají jeho plnou důvěru a které coby ministr – manažer – řídí a podle jejichž odborné expertizy rozhoduje. A za tato svá rozhodnutí je opět plně zodpovědný.

Ministr nesmí být bílý kůň
Pokud ministr nesplňuje ani jednu z těchto základních podmínek, pak zcela logicky nemůže správně rozhodovat, je řízen a manipulován jinými osobami či dokonce zájmovými skupinami. Je v jejich rukou a stane se obyčejným bílým koněm. Ale ani to jej nezbavuje zodpovědnosti za činy a rozhodnutí, která coby ministr učinil.

Ministerstvo obrany nakoupilo nepotřebná letadla, a to i proti vůli svých vojenských odborníků, navíc za částky, které vysoce přesahovaly běžnou cenu.Vedení TOP09 tvrdí, že tehdejší ministryně není zodpovědná za tento obchod, protože šlo o rozhodnutí vlády, tedy kolektivní rozhodnutí. A tady se dostávám k mé laické otázce: Proč tedy máme ministry?

Zrušme tedy ministerstva
Z logiky vedení TOP 09 je nepotřebujeme. Může rozhodovat nějaký kolektiv. Pár lidí, kteří bez jakékoliv zodpovědnosti rozhodnou o nákupech, investicích, bez ohledu na to, jestli jsou potřebné nebo výhodné. Jen tak, prostě protože to jde. Proč tedy neušetřit pár drobných, proč utrácet peníze za ministry, náměstky, personál, budovy. Vždyť je to naprosto zbytečné. Zrušme úplně ministerstva, dejme veřejné peníze na jednu hromadu, a když bude potřeba nějakému kmotříkovi přispět na živobytí, pár vyvolených se sejde, kolektivně rozhodnou o několikamiliardové investici, nikdo jim do toho nebude kecat a všechno půjde jako po másle.

Dokud nebude vyrabované celé Česko, nebo tedy to, co z něj zbylo. Pak se kolektiv sebere, odjede do svých rezidencí v zahraničí a na své jachty, no a tady ať už si s tím někdo jiný láme hlavu. Maximálně potrestáme nějakého úředníčka z přízemí, který vlastně ani neví, která bije. Dvě desetiletí to takhle fungovalo. A byl klid. Najednou se vyvoleným někdo začne vrtat do kšeftů. To se přece musí zastavit!!!

Vydání Vlasty Parkanové je jen začátek…

V minulých dnech se nerozhodovalo jen o paní místopředsedkyni Parkanové, ale také o legitimitě našeho systému a odpovědnosti mocných, o principu nakládání s veřejnými penězi a dosavadní praxi na resortu obrany. Jsem rád, že se začíná potvrzovat česká moudrost, která zní: Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.

Zdroj: http://ottochaloupka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=279411

 

Po Husákovi máme další velkou osobnost z východu

 

(publikováno na zdroji 9. 1. 2014 12:14:31)

 

Tak se kluci a holky dohodli, podepsali koaliční smlouvu a v plné parádě jsou připraveni obsadit ministerstva a všechny nás uvrhnout do totálního blahobytu. Ať se nám to líbí, nebo ne.
ANO, bude (jim) líp, Prosadíme dobře fungující stát (pro nás) a Olízneme výfuk (komukoliv), jen ať můžeme do vlády dořešit dar církvím. Pěkna parta, zaručující, že nám bude tak dobře, až se z toho oprudíme.

Na vydávání majetku církvím bude dohlížet ten nejobjektivnější z objektivních, kněz Herman, blízký Hnutí fokoláre; na poctivé hospodaření ve zdravotnictví bude dbát pan Němeček, který se bezesporu vyzná ve výhodných nákupech zdravotnického zařízení. Dopravu bude řídit majitel dopravní firmy pan Prachař a vůbec to neznamená potenciální střet zájmů. Práci a socialní věci zcela nesporně pozvedne pan Krčál, který se tak nějak náhodou těsně před „revolucí“ stal členem KSČ. Na Ministerstvo obrany zaručeně zodpovědně dohlédne pan Stropnický; tedy ne že by to byl nějaký super odborník na vyzbrojování, obranu a válečnou strategii – na paní Parkanovou v tomto oboru nikdo nemá – ale pan Stropnický je jedním z mnoha, který je bez poznámek a odporu schopný a ochotný dodržovat předlozený scénář, napsaný někým jiným. Ministerstvo vnitra odborně povede rychlostudent plzeňských práv pan Chovanec.
Skvostem vlády bude definitivně vládce Ministerstva financí. Po Husákovi další významná osoba z východu, která zásadním způsobem bude ovlivňovat naše životy (i když on ten Husák nic moc nerozhodoval; stejně jako pan Stropnický, i Husák jel podle scénáře, který napsal někdo jiný, v jeho případě například Brežněv). Takže finance nám bude obhospodařovat soudruh Babiš – podnikatel v oboru čerpání dotací, výroby uzenin a rohlíku a znehodnocování nafty a zemědělské půdy řepkou; člověk, kvůli kterému se patrně bude muset změnit léta platný zákon, protože kvůli udajné spolupráci s StB nebude možné pro soudruha Babiše nějak „vyrobit“ lustrační osvědčení.

Nad všemi těmito figurami bude držet dohled odborník nejpovolanější – vážení občané, přichází pan Sobotka, premiér vlády České republiky! Takový Brouk Pytlík české politiky – nikde nebyl, nic nezažil, ale všechno ví, všechno zná. Hned po škole, ještě s mokrým vysvědčením, přistál, patrně na vypůjčeném bicyklu, ve Sněmovně. Žádná praxe, žádné zkušenosti, jenom neuvěřitelná schopnost přednášet něco, co vypadá jak výňatky z Poučeni z krizového vývoje. Umění oslovit prázdnými, dokola opakovanými větami jednoduchého posluchače. Uměni z poslaneckých náhrad (?!) ušetřit pět nebo sedm milionu na byt. Bez praxe, bez zkušeností v zaměstnání či podnikání. Životní teoretik Bohuslav Sobotka premiérem České republiky.

Co k tomu ještě dodat? Smál bych se tomu, kdyby nešlo o vážnou věc. Tito lidé, tato vláda, bude v následujících letech řídit naše hospodářství, naši zemi. Je tu sice šance, že se tato nesourodá smečka poctivců rozhádá a rozpadne dřív, než ji skončí mandát, ale také je možné, že potlačí svou hamižnost a dohodnou se na nějaké spolupráci. Pro dosažení svých cílů udělají všechno. V každém případě se máme na co těšit. Napadá mně jedno: Dobře nám tak!

Zdroj: http://www.parlamentnilisty.cz/profily/Otto-Chaloupka-2007/clanek/Po-Husakovi-mame-dalsi-velkou-osobnost-z-vychodu-29736

Proč si myslíte, že roste antisemitismus v Evropě?

 

(publikováno na zdroji  )

 

„Podle mne je to taková česká vlastnost – hledat viníka vlastních problémů a starostí v komkoliv jiném, jenom ne u sebe. Proč ale zrovna negativní vztah k Židům, to nevím. Snad v nás někdo tyto pocity záměrně vyvolává, aby odvedl pozornost od skutečného nepřítele? V poslední době je to USA a Židé, kteří mohou za všechno špatné. Nějak mi to připomíná Sovětský svaz/Rusko, kde za utrpení a bídu tohoto národa přece může imperialista. Takže mne napadá – není vzrůstající antisemitismus důsledkem rozsáhlé Kremelské propagandy, zaměřené na naše „jednodušší“ spoluobčany? Nevím…“

Zdroj: http://disuk.cz/proc-si-myslite-ze-roste-antisemitismus-v-evrope/

Jsem už unavený z neustálého osočování ČR z diskriminace Romů

 

(publikováno na zdroji 30. 04. 2013 15:58:00)

 

Na plenárním zasedání Rady Evropy ve Štrasburku se minulý týden mimo jiné projednávalo téma „Konec diskriminace romských dětí“. Nadace Open Society, v souvislosti s touto problematikou, představila na půdě Rady Evropy svoji výstavu a brožuru, které velmi lživě a agresivně popisuje Českou republiku jako rasistickou, k Romům velmi nepřátelskou zemi. Česká republika byla tvrdě obviněna z diskriminace Romské menšiny, proto jsem vystoupil na plénu na obranu České republiky. Pokud bych neřekl přímo, jaká je situace s Romy v ČR, já, neřekl by to nikdo. Níže si můžete přečíst celý přeložený projev, který jsem přednesl na plénu Rady Evropy:

Pane prezidente, dámy a panové,

Byl jsem požádán, abych zde s tímto nevystupoval. Téměř jsem poslechnul. Ale včera Rada Evropy umožnila distribuci této brožury o (útlaku Romů v ČR), plné lživých a falešných informací. Ať se stydí ti, kdo jsou za toto zodpovědní.

Politická korektnost brání efektivnímu řešení problému. Přináší pouze spoustu nepoužitelných řečí. Bez jakýchkoliv pozitivních výsledků. Tedy pokud někoho urazím svoji politickou nekorektností, neomlouvám se.

Rad bych vyjádřil svůj pohled na diskriminaci Romů v Evropě. Rozumím a jsem schopen věřit, že v některých zemích Evropy jsou Romové diskriminováni a pronásledováni. A jsem přesvědčený, že to není správné, že je to špatně, a je nutné tento problém řešit. Jsem už ale unavený z neustálého osočování České republiky z rasismu a xenofobie.

Ve své nedávné zprávě Agentura EU pro Základní práva analyzovala situaci Romů v 11 členských zemích včetně dostupnosti a úspěchu Romů ve vzdělání a zaměstnání. Česká republika má největší procento Romů s dokončeným vzděláním a také největší procento Romů v placeném zaměstnání.

Česká republika investuje velké množství peněz do zlepšení životních podmínek Romů a do snahy o jejich zařazení do společnosti, zatímco penze pro důchodce, kteří celý život pracovali, jsou snižovány až na nejnižší přežitelnou úroveň. Na druhé straně více a více peněz se investuje do programů podporujících Romy. Ale to nefunguje, jak bychom si přáli.

Důležitý fakt je, že Romové vyžadují, aby se společnost přizpůsobila jim. A to není v žádném případě akceptovatelné.

V České republice jsou všechna opatření, navrhovaná rezolucí, víceméně aplikovaná již dlouhou dobu. Ale mnoho Romských rodičů nemá zájem, aby jejich děti chodily do běžné školy, a to ani v případě, že dítě má všechny předpoklady pro vzdělání v běžné škole. Vyžadovalo by to pro ně více zodpovědnosti. Plus takové vzdělané dítě by se někdy v budoucnu muselo živit prací. A to je samozřejmě finančně méně výhodné, než závislost na stávajícím štědrém sociálním systému České republiky.

Dámy a panové, Česká republika není diskriminační vůči Romům. Mnoho z nich pracuje, vychovává děti a jsou součástí společnosti. Toto jsou Romové, kterých si musíme vážit a které musíme podporovat. Jsou důkazem toho, že když chtějí, tak mohou. V diskriminační a xenofobické společnosti by nebyli romští učitelé, herci a podnikatelé. Ale my máme úspěšné Romy v ČR. My nejsme rasisté.

Jaký je tedy závěr? Česká republika dělá maximum pro zlepšení životních podmínek Romů. Ano, určitě je možné to dělat efektivněji. Ale pokud se nedostavují žádané výsledky, hlavní vina leží na Romech samotných. Ono je velmi složité pomáhat někomu, kdo pomoc odmítá.

Dámy a pánové, pokud má někdo pocit, ze Česká republika dostatečně nepodporuje začlenění Romské menšiny do společnosti, bude mi potěšením zajistit financování jejich přestěhování do vaší země. Poté budu se zájmem sledovat, jak si vy s tímto problémem poradíte. Jiné řešení nevidím.

Originální projev v anglickém jazyce zde: http://www.assembly.coe.int/nw/Home-EN.asp

Zdroj: http://ottochaloupka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=335792

Islám, nebo my?

 

(publikováno na zdroji 7. 10. 2014 8:30:55)

 

Několikrát jsem už dostal otázku: „Co chcete vy a vaše strana dělat s problematikou imigrace a konkrétně se situací kolem islámu?“

Jsem ateista, ale nemám žádný problém s tím, že někdo věří v boha. V kteréhokoliv. Ovšem až do té doby, dokud mi svou víru nechce někdo vnucovat. Chápu, že mnoho lidí cítí potřebu věřit něčemu, co ovlivňuje jejich život. Jejich volba. Já také každé ráno věřím; věřím, že zase všechno zvládnu, že se podaří změnit věci k lepšímu, že se nenechám zastrašit, prostě že to dám. A také věřím, že co neudělám sám, to za mne nikdo neudělá. Takže i já něčemu věřím.

Co s islámem? Jak jsem již zmínil – ať si každý věří v co chce, ale nesmí mi s tím lézt do mého života. Tolik k náboženství. Islám, to je úplně o něčem jiném; není to náboženství, je to fanatická ideologie, jejímž cílem je likvidace všeho, co se jí plně nepodřídí. A jako k takové je k ní potřeba přistupovat. Bez ohledu na to, co nám přikazuje EU, je bezpodmínečně nutné zákonem islám v ČR zakázat. Jsem přesvědčený (ano, věřím v to), že je možné to prosadit. Ve sněmovně a v Senátu sedí dostatečný počet poslanců a senátorů, kteří mají v tomto jasno, jenom mezi nimi chybí pár takových, kteří se nebojí a mají dostatek drzosti a schopnosti odolat tlaku okolí, nenechají se zastrašit a umlčet, a bude jen otázkou času, kdy dokážou strhnout ostatní, a potom bude cesta k prosazení patřičných zákonů otevřená. Během svého poslaneckého mandátu jsem si ověřil, že je možné rozhýbat věci, kterých se všichni bojí dotknout, ale když se najde „blázen“, který se nebojí (nebo to aspoň na sobě nedá znát) a dokáže jít za správnou věcí, postupně se přidají další. Tak jsem například dokázal dostat církevní „restituce“ k Ústavnímu soudu, ikdyž jsem měl dlouhou dobu proti sobě celou sněmovnu, včetně vlastního poslaneckého klubu.

V otázce imigrace mi nikdo nemůže vysvětlovat něco, co jsem si sám prožil. Utekl jsem s rodinou z komunistického Československa, čímž jsem se stal imigrantem v cizí zemi. S úplnou samozřejmostí, aniž by mne na okamžik napadlo myslet jinak, jsem se naučil jazyk, našel si práci a choval se tak, abych nikoho neobtěžoval, abych „zapadl“. Byl jsem vděčný, že mi země, do které jsem dobrovolně přišel, dala možnost zůstat, pracovat, starat se o rodinu. Nikomu jsem nevnucoval svou kulturu, po nikom jsem nežádal, aby změnil své zvyky a tradice. Byl jsem vděčným hostem. Proto se budu snažit prosadit velmi přísné podmínky kontroly přistěhovalectví do ČR. Samozřejmě jedinou cestou je úprava zákonů. Je nutné mít stoprocentní přehled o tom, kdo chce v naší zemi žít. Nemůžeme sem přece vpustit kohokoliv, aniž bychom věděli, jaké má úmysly, proč k nám přichází, jestli není nositelem nějaké nemoci, je-li schopný a ochotný pracovat, prostě je bezpodmínečně nutné vědět, že takový člověk nebude přítěží nebo dokonce nebezpečím pro naši zemi.

Prosazení patřičných zákonů o islámu a imigraci bude samozřejmě bránit Evropská unie. Ale toho bych se opravdu až tak moc nebál; nebudeme jedinou zemí, která přistoupí k nutným opatřením v této problematice, takže půjde jen o to, jak razantně a hlasitě si naši zástupci v EP a naše vláda dokáží naše opatření vyargumentovat. Hrozí nebezpečí, že nás vyloučí z EU? No tak to určitě ne. Můžou hrozit sankcemi? No to můžou, ale pak bych kontroval „nabídkou“, že ČR z EU vystoupí. Ale nemyslím si, že by to došlo až tak daleko.

Prostě všechno je řešitelné; ne úplně jednoduché, ale ne zase tak složité. Chce to jen nebát se a odložit politickou korektnost, najít pár spojenců a další přijdou sami. Vím to, prošel jsem si tím.

Zdroj: http://ottochaloupka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=429733